Froddy.cz > Ukázky z knihy Froddy - přítel z pravěku > Překvapení

Ukázka z knihy: Překvapení

Froddy se poprvé setkává s Tinou.

Opatrně přistoupila ke dveřím a zlehka do nich strčila. Ozvalo se další zaskřípění. Tina přejela kuželem baterky po tmavé místnosti. Stály tam skříně, které se zřejmě nevešly do kajut, stoly, různé přístroje a jakási malá komoda z vyřezávaného dřeva. Vypadala nějak orientálně, Tina by si tipla, že je asi odněkud z Asie. Posvítila do uličky mezi stolem uprostřed místnosti a komodou.

„Číčo, pojď sem,“ zavolala tiše a zůstala stát.

Čekala, že k ní kočka přijde; určitě je hladová a bude si myslet, že jí Tina něco dobrého přinesla…

Jenže vtom se za stolem ozvaly zvláštní tiché ťapkavé kroky. Tinu prudce zamrazilo, až sebou trhla. Takhle přece kočka nechodí! Vždyť ta není vůbec slyšet!

„Kdo je tam?“ zavolala přiškrceným hlasem, baterku namířenou stále dopředu.

Její strach bojoval se zvědavostí. Nemohla se rozhodnout, jestli má utéct, nebo přistoupit blíž a prohlédnout si podivného černého pasažéra zblízka. Kočka to určitě není, takže…

Ale než stihla cokoli z toho udělat, ke své hrůze spatřila, jak zpoza rohu stolu vykoukla zelená hlava. Žluté oči se zaleskly ve světle baterky. Zelená hlava se žlutýma očima?

Tina chtěla začít ječet, ale překvapením to ani nešlo. Jen stála a civěla na toho modrozeleného tvora, jak vystupuje zpoza stolu. Byl vysoký asi tři čtvrtě metru, měl dlouhý ocas a stál na zadních. Přední nohy měl malé a skrčené jako panáčkující pes.

S neuvěřitelnou mrštností vyskočil na papírovou krabici vedle stolu a upřeně hleděl na dívku.

„Chameleon?“ vydechla Tina, jako by se toho tvora ptala. Bylo jí ale na první pohled jasné, že to žádný chameleon není. Aspoň nevěděla o nikom, kdo by viděl chameleona stát na zadních.

A to, co se stalo pak, jí doslova vyrazilo dech. Zelenomodrý tvor udělal krok vpřed, blýskl po Tině žlutýma očima s trochu přidrzlým výrazem a spustil, jako by se nechumelilo: „Komu tady říkáš chameleon? Co to vůbec je? A nesviť mi tou baterkou do očí, nevidím na tebe!“

Cože? On mluví? Tina na tvora vyjeveně zírala a nezmohla se na slovo. Nemohla uvěřit svým očím i uším. Jen poslušně sklonila světlo baterky k zemi, jak si to ten podivný tvor přál. To už je lepší,“ řekla ta zelenomodrá ještěrka a přistoupila ještě o krok. Vypadala docela přátelsky, rozhodně ne nebezpečně, ale bylo na ní vidět, že je ve střehu a připravena při sebemenším náznaku nebezpečí zmizet. „No, co je? Nikdy jsi neviděla dinosaura, nebo jak nám vy lidi říkáte?“

„A do háje!“ ujelo Tině.

Dinosaurus! Tak to je teda gól!

„Ty seš fakticky dinosaur?“ ptala se nevěřícně Tina.

Zelená ještěrka přikývla.

„A jak je možný, že umíš mluvit?“ divila se Tina. „Jak to, že mi rozumíš? To přece není možný! Žádný tvorové kromě lidí neumějí mluvit!“

„Lidi nic nevěděj,“ řekl bez obalu dinosaurus. „Myslej si, jak jsou chytrý, a přitom neví nic ani o nás.“

„Já si ale taky myslela, že dinosauři vyhynuli před miliony a miliony let!“ řekla Tina. Dinosaurus pokrčil rameny



© Iva Vyhnánková (design a obsah), Pavel Bokr (správa webu - HTML, CSS & PHP). Králův Dvůr