Froddy.cz > Ukázky z knihy Froddy - přítel z pravěku > Bez tajemství

Ukázka z knihy: Bez tajemství

Jak Froddy prožívá okamžiky, kdy se o něm dovídá celý svět.

Fantastická zpráva skutečně během chvilky obletěla celý svět. Alex a Lucka, stejně tak jako Tina a Froddy ve vedlejším domě, sledovali po večeři televizní zprávy.

„Hned na začátek pro vás máme opravdu neobyčejnou novinu,“ začal se strojeným úsměvem moderátor. „Naše televize objevila v jednom zapadlém městečku nedaleko Prahy rodinu, která doma chová jako domácího mazlíčka živého dinosaura.“

Tina to pozorovala s nechutí, ale neubránila se úsměvu, když slyšela, jak televize celou zprávu překroutila. Králův Dvůr vůbec nebyl zapadlý, přímo jeho středem vedla druhá nejfrekventovanější dálnice v celém státě. A Froddyho navíc neobjevila televize, ale pokud Tina věděla, řekla jim to Aneta.

„To jsem netušil, že budu taky v televizi,“ zakroutil hlavou Froddy, který to všechno moc nechápal.

Dívali se právě na záběry, na kterých byl Froddy, jak hladí mikrofon, představuje se a mává do kamery.

Tina napjatě poslouchala, jestli se moderátor nezmíní o dinosaurově domovině nebo o něčem, co by jí pomohlo představit si budoucnost alespoň trochu. Ale v dalších zprávách na jiných kanálech omílali pořád to samé. Mluvící dinosaurus, celosvětová senzace… „Neříkala jsi jim, že Froddy pochází z ostrova v Paci?ku, že ne?“ otočila se Tina k sestře.

„Jasně že ne, tak blbá nejsem,“ odsekla Aneta, ale Tina jí stejně moc nevěřila. „A ani Froddy se o tom nezmínil.“

„Ne, fakt jsem jim nic o ostrově neříkal,“ přisvědčil Froddy. „Oni chtěli jenom vědět, jak se mi u lidí líbí a tak.“

„To jsem ráda.“

Tina pozorně vyslechla zpravodajství na všech kanálech, ale k její radosti nikde nijak podrobně nepopisovali, kde Froddy bydlí. Možná jim to vědci zakázali. Bylo jí divné, že se na Froddyho nikdo z nich nepřišel podívat. Možná si myslí, že se televize chtějí zviditelnit natáčením nějaké hračky na klíček. Jo, asi to tak bude.

Tok jejích myšlenek přerušilo zvonění zvonku.

„Zase nějací novináři,“ povzdechla si paní Martinová.

„Jdu je vyhodit,“ řekl naprosto vážně pan Martin a vstal.

Jenže za dveřmi nestáli lidé s kamerami a fotoaparáty, nýbrž tři muži a jedna žena, kteří vypadali naprosto obyčejně.

„Co si přejete?“

„Doneslo se k nám, že prý máte doma dinosaura, pokud jsme tu dobře,“ pronesl jeden z mužů. „Jsme přírodovědci z Pražské univerzity.“

Pana Martina to trochu zaskočilo. Přemýšlel, jestli by bylo lepší je vyhodit, nebo je pustit dovnitř.

„Vědci?“ vykoukla Tina z pokoje.

„Dobrá, Froddy je tady,“ řekl nakonec odměřeně pan Martin.

„Může vám poskytnout rozhovor, ale žádné pokusy na něm nebudete dělat, to je podmínka.“

Věděl, že nemá právo si před vědci určovat nějaké podmínky, ale ti to pokývnutím hlavy beze slova přijali a vstoupili dovnitř.

Tina respektovala otcovo rozhodnutí, i když jí to zrovna po chuti nebylo. Věděla, že vědci z univerzity dinosaurovi neublíží, možná by mu dokonce mohli sehnat nějakou jinou stravu než jen ten salát a podobnou zeleninu, co tu Froddy jedl. Když vešli do obývacího pokoje, spatřili Froddyho před televizí. Bylo na nich vidět, že vědí, že živý dinosaurus má pro vědu nevyčíslitelnou hodnotu.

„Přejeme dobrý večer,“ zahlaholil nejstarší z vědců. „Jmenuji se Robert Hilar a zabývám se zoologií. Toto jsou mí spolupracovníci.“

Potřásli si rukou dokonce i s Tinou. Jedna vědkyně se sklonila k Froddymu a opatrně, jako by snad mohl každou chvíli zmizet, si s ním potřásla rukou. „Sandra Gregorová, paleontoložka,“ představila se. „Těší mě.“

„Ahoj, já jsem Froddy,“ řekl trochu překvapeně dinosaurus.

Vědci byli nadšení, že Froddy skutečně umí mluvit. Dlouho se ho vyptávali na všechno možné a každou chvíli si něco zapsali do zápisníků, které si přinesli s sebou. Když Froddy prohlásil, že ze všeho, co viděl ve světě lidí, se mu nejvíc líbí televize, trochu je to překvapilo, ale poznamenali si to do bloku a pokračovali v rozhovoru.

Pak se pan Hilar zeptal: „A tam, odkud jsi připlul, tam jsou taky dinosauři? Stejní jako ty, nebo jiní? A odkud vůbec pocházíš?“

„Z jednoho ostrova,“ řekl Froddy bezelstně.

„A kde je?“

„Prej někde v nějakým oceánu,“ nemohl si vzpomenout dinosaurus. „V Indickým oceánu,“ přerušila ho rychle Tina. Nevěděla proč, ale připadalo jí, že by Froddyho domov neměla prozrazovat. Nechtěla, aby lidé objevili ten ráj. Věděli o něm jenom lidé ze strýčkovy jachty, ale ti zase netušili, že tam žijí dinosauři.

Froddy změnu názvu oceánu ani nepostřehl.

„Žije nás tam spousta,“ řekl vědcům. „Ale nevím kolik, tenkrát jsem ještě neuměl počítat. Počkejte – Roxy, Jonna, Nobby, Joy… Ale vlastně je tam ještě hodně dinosaurů, který neznám.“

„Aha,“ řekl pan Hilar a zase si něco zapsal. „A nevíš, kde přesně se ten ostrov nachází?“

„To vůbec netuším,“ zavrtěl hlavou Froddy.

Vědce to očividně zklamalo, ale jinak byli spokojení. Už je asi nenapadalo, co by ještě měli zjistit, a tak poděkovali a odjeli. „Už nikomu nikdo neotvírejte,“ řekla Tina mrzutě. „Ani vědcům. Už tu jedni byli, tak ať si ti další laskavě podrobnosti zjistí od nich.“

„Vždyť byli docela kamarádští,“ řekl Froddy.

„Jo, ale nevíš, co od nich můžeš čekat,“ řekla Tina. „Přece je neznáš. Mohli by si tě klidně odvézt s sebou.“

„To ne! Vždyť domov mám tady!“ namítl Froddy.

„To jo, jenomže oni si můžou myslet, že na tebe mají právo, protože seš jedinečnej vědeckej exponát. A my jim v tom vůbec nebudeme moct zabránit.“



© Iva Vyhnánková (design a obsah), Pavel Bokr (správa webu - HTML, CSS & PHP). Králův Dvůr