Froddy.cz > Ukázky z knihy Froddy - přítel z pravěku > Únos

Ukázka z knihy: Únos

Froddyho dosud poklidný pobyt v našem světě ukončí nečekaná událost.

Froddy se za svými kamarády díval, dokud nezmizeli v porostu zahrady. Bylo mu trochu smutno, ale zároveň chápal, proč mu děti musely najít domov jinde. Ani on, přestože měl rád společnost a s chutí poznával nové věci, netoužil po tom, aby se ho nějací neznámí lidé donekonečna vyptávali, nebo ho dokonce odvezli pryč. Bylo mu líto, že s ním děti nemohly zůstat, ale za ten týden už poznal zvyky lidí a rozuměl jim, když říkaly, že je rodiče v noci nikam nepustí. S povzdechem se stočil do klubíčka na dece, kterou mu do rohu přístřešku dala Tina. Stále měl na sobě bundu a na hlavě kšiltovku, ale nechtělo se mu je sundávat. Připomínaly mu aspoň jeho lidské kamarády.

Vtom si vzpomněl na své přátele z ostrova. Na cestě jachtou na ně často myslel, chyběli mu. Když ale poznal Tinu, všechno se změnilo. Jeho svět se naplnil poznáním, objevováním nových věcí a přátelství s trojkou dětí a nakonec i s jejich rodiči. Vlastně měl pořád co dělat. Na své staré dinosauří přátele si za celý týden nevzpomněl. Až teď. Plně si uvědomoval, co je to samota.

Vtom se ozvalo nějaké zaskřípění. Froddy překvapeně vyskočil a nahlédl přes okraj stěny přístřešku. Měl odtud dobrý výhled na plot i na cestu a pole za ním. Skrz větve spatřil daleko na cestě tmavý obrys auta a blíž nějakou postavu, jak prochází brankou v plotě. Když prošla pod ořešákem, poznal, že je to Aneta.

„Co tady dělá?“ byla Froddyho první myšlenka, ale pak si vzpomněl, jak Tina říkala, že Aneta chodí v sobotu na diskotéky a vrací se pozdě večer. Zřejmě si zkrátila cestu přes pole za zahradou.

Po chvíli začalo pršet. Kapky letního deštíku měkce bubnovaly na střechu domečku, kde se slévaly do úzkých pramínků a padaly přes okraj dřevěných prken. Froddy usnul a zdálo se mu, že je už ráno a Tina, Alex a Lucka ho jdou navštívit. Spokojeně se zavrtěl, ale vzápětí se s trhnutím probudil, protože cítil nějaké otřesy. V první chvíli si myslel, že se jeho sen splnil a jeho kamarádi lezou nahoru, ale najednou si uvědomil, že je stále tma a pořád prší. Zbystřil. Nad podlahu vykoukla nějaká tmavá hlava v černé čepici. Froddy vyskočil – tohle není žádný z jeho kamarádů!

„Tady seš, ty potvoro!“ vyštěkla ta hlava a na podlahu přístřešku se vyhoupla celá mohutná postava.

Froddy ten hlas poznal, ale nedokázal si v hlavě srovnat, co se to děje.

„Půjdeš se mnou!“ zavrčela ta postava zlověstně.

Froddymu blesklo hlavou, co Tina říkala o vědcích, kteří si ho klidně odvezou a nikdo jim v tom nebude moci zabránit.

„Tak to teda ne!“ vykřikl dinosaurus bojovně.

Rozhlédl se po přístřešku. Mohl seskočit na zem, ale nikdo mu nezaručí, že mu v cestě nebude stát větev. Byla taková tma, že neviděl, co je pod ním.

Najednou mu padla do oka poštovní schránka. Hlavou mu bleskl nápad. Uskočil před postavou, která se po něm vrhla, a oběma rukama se chytil poštovní schránky.

„Měj se tu hezky, ty bufeťáku!“ vykřikl přidrzle, odrazil se a už ujížděl po provaze směrem k domu.

Jenže provázek byl tenký a dinosaurovu váhu neunesl. V místech, kde byl přivázán ke hřebíku, se začal třepit na vlákna, která postupně praskala. Poslední vlákno se přetrhlo a Froddy se náhle ocitl ve vzduchu víc jak tři metry nad zemí bez jakékoli opory. Ani nestačil vykřiknout a řítil se k zemi.

Dopadl tvrdě na rozmáčený trávník. V první chvíli byl tak omráčený, že mu všechny svaly vypověděly službu a on zůstal na trávníku bezvládně ležet. Koutkem oka zahlédl, jak se ze stromu jako stín snesla černá postava, od plotu se odlepila další a připojila se k předchozí. Blížily se k němu. Pokusil se vyskočit, ale nepovedlo se mu to.

„Už tě máme,“ řekla jedna postava a přehodila mu přes hlavu pytel. Dotyk cizí nepřátelské osoby v dinosaurovi probudil novou energii a pokusil se vymanit ze sevření.

Ale bylo pozdě. Během chvilky vězel v černém pytli. Jeden z únosců si pytel přehodil přes rameno a vykročil po rozmáčeném trávníku.

„Už seš náš, ufoune,“ řekl a zlověstně se rozchechtal. „Ty zjeve!“ zakřičel Froddy, který se z pádu už docela vzpamatoval. „Upozorňuju tě, že tě tady nikdo neuslyší,“ ozval se druhý hlas. „A jestli se pokusíš pláchnout, klidně tě zastřelíme, jasný?“

„Máte jeden náboj navíc, co? A nevíte, co s ním,“ poznamenal dinosaurus svým obvyklým způsobem.

„Máme a jestli budeš zbytečně žvanit, tak jich klidně spotřebujem o něco víc,“ ujistil Froddyho zločinec, který ho nesl.

V tu chvíli Froddy poznal, že se stal obětí zločinců. Tohle nejsou novináři, otravní reportéři ani všudypřítomní kameramani. Tohle jsou únosci. Věděl, že jde do tuhého.



© Iva Vyhnánková (design a obsah), Pavel Bokr (správa webu - HTML, CSS & PHP). Králův Dvůr